Dnešní krpci jsou zdatní světoběžníci

Dovolená s malými dětmi – a odpočinek. Je taková kombinace vůbec možná?

Malý Paťo poznal chorvatské moře, když mu bylo osm měsíců. Balení dětského příslušenství trvalo rodičům tři dny, výsledkem byly dva obrovské kufry. Zbytku rodiny postačil mini batoh s oblečením, novou detektivkou Dominika Dana, badmintonovými raketami a hrou Osadníci z Katanu. Poslední tři zmíněné věci zůstaly během celé dovolené nedotčeny – nebyl na ně čas.

O rok později vycestovala rodina opět. Pobyt v „oáze klidu a relaxu“ v řecké Kefalonii skončil tak, že si Janin manžel musel vyžádat od zaměstnavatele dodatečný týden volna na zotavení. „Malý řeval v letadle jako pavián a dvakrát se pokakal. Moře se bál, překáželo mu teplo a každý pokus o návštěvu taverny skončil křikem a předčasným únikem. Denně jsem vyvářela i tři různá jídla, která jsem se zaťatými zuby házela nedotčená do koše,“ vzpomíná Jana.

Ke divu všech, třetí dovolenkový pokus dopadl skvěle. „Na Sardinii měl už Paťo téměř tři roky. „Už vůbec nebyl uvřískaným dítětem, ale rovnocenným společníkem. Dalo se mu domluvit, o všechno se živě zajímal a poprvé jsem měla pocit, že má z výletu radost,“ říká Jana.

Psychologická příprava
Dnešní krpci jsou oproti svým předchůdcům zdatní světoběžníci. Sotva se narodí, stávají se hrdými vlastníky cestovních pasů a za rok života prolétají více kilometrů než jejich prarodiče za celý život.

Cestování s kojenými dětmi je poměrně pohodlné a levné – rodiče si nemusí dělat starosti s příkrmy a čistotou nádobí, letenky a jízdenky mají zdarma. Lenošení na pláži však moc nečekejte – většina z nich přiznává, že situace se začne pomalu měnit k dobrému až u tříletých dětí. Pokud jste se přece jen rozhodli vycestovat a chcete si dovolenou užít, vyplatí se přidržet několika rad zkušené psycholožky.

„Ne všichni prckové zvládají změny s lehkostí, proto nezaškodí, pokud si předem promluvíme o tom, co budeme na výletě dělat, kdo tam s námi bude, jak dlouho bude dovolená trvat. O cestě bychom měli mluvit pozitivně, těšit se a plánovat ji spolu s dětmi,“ říká psycholožka Jana Ashford z Bratislavy.

„Ideální je, pokud můžeme alespoň rámcově dodržovat denní režim, na který je dítě zvyklé. A naopak, když to nejde a mrňous se pod vlivem únavy chová jinak, než bychom si přáli, měli bychom být tolerantní,“ upozorňuje psycholožka.

Rodičům víno, dětem voda
„S dětmi jsme se naučili dělat kompromisy,“ radí Viera, hrdá maminka pětiletých dvojčat. „Minulý rok jsme si vymysleli okružní cestu autem po Itálii. Dva dny jsme strávili ochutnáváním vína v zapadlých vesničkách v regionu Chianti, ale krpci byli trpěliví, protože se už těšili na okruh po aquaparkech.“

Podobný model lze úspěšně uplatnit i během samotné cesty. „Děti potřebují pohyb,“ říká psycholožka. „Pokud se dá, naplánujte jim chvilky, během kterých se mohou vystřít a proběhnout.

Při přepravě letadlem můžete nastoupit jako poslední a detváky nechat pobíhat v letištní hale. Během cesty autem si dělejte přestávky na odpočívadlech, kde se mohou jak tak vyřádit,“ radí Jana Ashford. Malí krpci jsou vděční za jakékoli zpestření. Pokud je pro ně zážitkem obyčejná zastávka v zapluvaném motorestu, proč toho nevyužít?

Záchranné rekvizity
Správné předměty v příručním zavazadle dokáží zázraky. „Výborná je jakákoli složitá a pestrobarevná hračka, starší děti zabaví pracovní sešity, vymalovánky, alba s nálepkami, nová knížka, cestovní přehrávač se správným mixem pohádek, audioknížky do autorádia. Ideální je, pokud je to něco nového, co dítě ještě nezná.

Pokud nechcete investovat do nových hraček, vyplatí se pár měsíců před cestou pár oblíbených věciček odložit a vytáhnout je ve správném momentě,“ říká psycholožka. A samozřejmě hračky jsou důležité i během samotného pobytu.

„Když měla Miška dva roky, vydali jsme se na dovolenou do Turecka. První dva dny na pláži jsme si neužili ani my, ani dcerka, která vyžadovala naši neustálou pozornost. Až do té doby, než jsme v turistickém obchodě nekoupili obyčejné kbelík s formičkami a krhličkou. Nevěřili byste, ale plastové hračky za šest eur se postaraly celé rodině o nádhernou dovolenou,“ svěřuje se v rodičovském internetovém fóru Miškin otec.

Maminky, pohov!
Zkuste se třeba v odletové hale zadívat na ostatní rodiče malých dětí. Matky mají černé kruhy pod očima, napjatý výraz ve tváři a hlas, přeskakující od nervozity. Tatínkové se většinou tváří, jako by se nechumelilo. Uvolněně si vychutnávají kávu nebo pivo, čtou noviny, někteří si dokonce popisují. Čím to asi bude?

Nabízí se zlomyslné vysvětlení – prostě nepřemýšlejí, jestli nezapomněli sbalit dětem plavky. Tatinkové kufry jen tlačí, nebalí je. Ať už je to jakkoli, v něčem bychom se mohli od svých partnerů přece jen inspirovat. Uvolněme se. Zapomenuté plavky neznamenají konec světa.

„Jednou ročně se můj muž vybere s kamarády a dětváky na několikadenní chlapskou jízdu na chatu u Liptovské Mary. Naposledy jsem byla dlouho v práci, takže celé balení zůstalo na manželovi.

Jak vysvitlo až později, do miniaturního batohu vzal dětem jedny tepláky, DVD přehrávač na cestu, zubní kartáčky, štangli klobásy a vyskakovací nožík. Nic víc, nic méně. Na svačinu jim koupil na čerpací stanici čokoládové tyčinky, obědvaly v místní hospodě. Na ostatní věci jsem se raději neptala,“ směje se Zuzana, maminka pětiletého Dominika a čtyřleté Dáše.

Pokud by na cestu balila ona, pravděpodobně by si předem napsala dlouhý seznam. Do pozdní noci by připravovala a konzervovala jídlo, nad ránem by se jí zdálo o vlhčených ubrouscích. Zavazadla by vážila o dvacet kilogramů více – a, ano, mnoho věcí by se na výletě skutečně sešlo, zejména nočník a nějaké to jídlo.

Na druhé straně děti by zřejmě nepoznaly kouzlo dobrodružných nočních přesunů na latrínu ani opojnou chuť poslední fazolové konzervy v domě, zahřáté nad ohněm.