Topíte dřevem? Přírodní palivo se nikdy nemine

Palivové dřevo, rychle rostoucí dřeviny, dřevní štěpka, pilinové brikety či pelety ze zemědělských přebytků. Všechny mají něco společného. Pocházejí z přírody a při hoření uvolní jen tolik skleníkových plynů, kolik jich absorbovali během svého růstu.

Jedná se o ekologická paliva s vysokou obnovitelností. Jelikož jsou dostupné z lokálních zdrojů, odpadají náklady na jejich dopravu.

I když jsou svým charakterem až příliš podobné, přece se svými vlastnostmi liší. U každého z nich jsou jiné nároky na skladování, přípravu a různí se i pohodlí při topení. Nejméně praktická je dřevní štěpka, nejvyšší komfort nabízí pelety.

Palivové dřevo je nejoblíbenější biomasou v podhorských oblastech Slovenska. Pro potřeby regionů je ho dostatek. Možná i proto, že množství lesů je v osobním vlastnictví nebo v podílovém vlastnictví urbárů. K topení putuje dřevo z mrtvých stromů, náletů, kalamit a přeřízek, které není vhodné pro jiné, ušlechtilejší zpracování. Pokud by zůstalo v lese, překáželo by, nebo by podpořilo přemnožení škůdců.

Dřevo po samovýrobě v hoře vyžaduje nařezání na sáhovici, jeden až dvouleté sušení a další úpravu na velikost, která je vhodná pro konkrétní kotel. Za sezónu mine domácnost v rodinném domě 12 až 15 metrů krychlových paliva v závislosti na tom, z jakého druhu stromů pochází. Hotové palivové dřevo lze zakoupit také jako palivový polotovar od Státních Lesů, nebo od komerčních firem přímo na paletách, připravené k topení.

Pro spalování palivového dříví se používají jednoduché litinové nebo ocelové kotle na pevná paliva, krby, krbová kamna, ale i modernější dřevosplňující kotle s vysokou účinností. Ty dřevo předehřívají, aby se z něj uvolnily hořlavé plyny, které jsou podstatou dřevní masy. O palivovém dřevě se říká, že zahřeje dvakrát. Jednou při řezání a kalení, podruhé při topení.

Štěpka pro velké kotelny
Z odpadního dřeva při průmyslovém zpracování, náletů, větví a dřevní hmoty rostoucí mimo les se štěpkovačem vyrábí dřevní štěpka. Výhřevnost a kvalita závisí na použité surovině, obecně však rodinný dům za sezónu potřebuje přibližně 25 kubíků tohoto paliva. Výhodou je rychlé schnutí, které je podstatně kratší než u kusového dřeva.

Nevýhodou je nemotorná manipulace a vysoké nároky na skladování. O tomto palivu se v souvislosti s ekologií mluví stále častěji. Směřuje však spíše do velkých centrálních kotelen než do rodinných domů. Jeho přikládání lze v takových provozech automatizovat dopravníkem. Pro vysokou účinnost však třeba kotle, které mají vysokou teplotu topeniště. Pouze tak lze minimalizovat intenzivní kouření.

Brikety mohou být i ze slámy
Brikety jsou tlakově lisované piliny a hobliny, které vznikají jako odpad v dřevařském průmyslu. Existuje několik druhů, které se liší nejen podle materiálu ze kterého jsou vyráběny, ale také tvarem a velikostí. Zatímco v supermarketech často narazíte na kvádry ve tvaru cihly určené pro krby, při zásobování k vytápění rodinných domů jde nejčastěji o válce s otvorem uvnitř pro lepší hoření.

Brikety se jednoduše skladují, není třeba je sušit, nezabírají mnoho místa a při hoření produkují minimum kouře a popela. Použitelné jsou ve všech pecích, které jsou určeny pro topení kusovým dřevem, včetně zplyňujících. Dřevěné brikety jsou palivem, které je v oblibě tam, kde kusové dřevo není místně dostupné.

Stejně jako piliny a hobliny, do tvaru briket se lisují i ​​zemědělské přebytky a jiné agromateriály. Běžné je zpracování slámy, ale také výlisků z olejnin, kukuřice, rašeliny či kalu z čističek odpadních vod. Takové brikety sice lze spalovat v běžných kotlích na pevná paliva, pro vyšší efektivnost však vyžadují upravenou konstrukci, při které se dosahuje vyšší teploty v ohništi. Jen tak je dosaženo vyšší účinnosti a slabšího kouření.

Pohodlné pelety
Pokud se materiály zpracují do formy granulí či malých palic, mluvíme o peletách. Od briket se liší pouze vysokým komfortem při topení. Kotle určené pro pelety jsou vybaveny malým ohništěm, do kterého jsou pelety dávkovány dopravníkem podle potřeby. Znamená to, že kotel se o přikládání paliva postará automaticky. A to buď z násypníku s kapacitou na 7 až 14 dní, nebo ze síla, které stačí naplnit před topnou sezónou. Peletové kotle nabízejí stejný komfort jako topení plynem či elektřinou, lze je dokonce řídit termostatem. Lépe vybavené modely se postarají io zapalování, ty investičně úspornější vyžadují roztopení vždy na začátku cyklu. Spotřeba je identická s briketami. Rodinný dům za jednu sezónu spotřebuje 7 až 8 kubíků tohoto paliva.

Zkrotit lze i živly
Energie se skrývá také v nízkoteplotním potenciálu vody, vzduchu a půdy. Šikovnými technologiemi a krocením živlů lze získávat energii kdekoli, aniž by bylo nutné pracovat se skutečným palivem. Pokud zjednodušíme pohled na tuto energii, můžeme ji přirovnat ke sluneční. Je to doplňkový energetický zdroj, jehož potenciál dokážeme využít díky tepelným čerpadlům. Jedná se o energii ekologickou, počáteční investice je však vysoká. Pohybuje se za hranicí 8000 eur.

Tepelné čerpadlo pracuje na principu termodynamického chladícího oběhu. Mechanismus funguje přesně naopak jako chladnička. Zatímco jejím úkolem je ochlazovat výparníkem potraviny a odebrané teplo odvádět zadní větrací mřížkou, tepelné čerpadlo pracuje naruby. Teplo odebírá z přírodních zdrojů tím, že je ochlazuje. Získaná energie se využívá k vytápění.

K tomu, aby energie cirkulovala je třeba, aby čerpadlo napájené elektřinou hnalo nosné médium, které se v uzavřeném systému odpařuje a opět kondenzuje. Tím přenáší energii z teplejšího místa na chladnější. Podstatou tepelného čerpadla je, že soustředí v obydlí více tepla, než mine elektřiny.

Nejlepším zdrojem nízkopotenciálního tepla je pro tepelné čerpadlo voda. Tu vstupní je třeba čerpat ze studny nebo vrtu, a následně ji ochlazenou předávat do druhého vrtu, vsakovacího. Voda s potřebnou vydatností však není dostupná všude, kde si smyslíme. Teplotní potenciál energie akumulované v půdě lze využít všude. Energii, která se v půdě uloží během léta do dvoumetrové hloubky, lze čerpat pomocí potrubní infrastruktury, která je s oběhovým médiem zakopána pod jejím povrchem.

Podobně jako u vrtu, i zde je třeba počítat s vysokými investicemi při zřizování. Energii lze čerpat i ze vzduchu, jeho potenciál je však v zimních měsících příliš slabý. Aby se zvýšil geotermální energií z půdy, lze jej nasávat přes zemní rejstřík, kde se zahřeje.

I když tepelná čerpadla nejsou typickým energetickým zdrojem, jejich používání bude v budoucnu narůstat. Investice jsou sice vysoké, kalkulace však ukazují, že jsou návratné.